Je nemoc smůla a zdraví štěstí? A jak je to s tou obávanou rakovinou prsu?

Pokud jde o první otázku v nadpisu, budete patrně kývat hlavou na souhlas. Nic proti tomu. Po štěstí touží snad bez výjimky každý a zdravotně fit chceme být také všichni. Pokud se nám být tělesně a duševně svěží z nějakého důvodu nedaří, máme zpravidla pocit, že je nám štěstí na hony vzdáleno. Jenže tak jednoduché to není. Jak zdraví, tak nemoc jsou ve své podstatě moudré stavy a se štěstím nijak nesouvisí. Pochopit to můžeme, pokud se oprostíme od převažujícího jednostranného náhledu na nemoci a začneme na tento fenomén pohlížet jinou optikou. Před více než 40 lety se o to pokusil německý lékař Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer. Z jeho výzkumu následně vzešla pětice biologických přírodních zákonů platných jak pro lidi, tak zvířata.

Žijeme ve světě, ve kterém se nepopiratelně stále něco děje a mění. Nežijeme v izolaci. Neustále na něco reagujeme. Dost často nevědomky. Proměňujícím se okolnostem se každičký den přizpůsobují rovněž naše tělesné schránky. Když nás kupříkladu probudí v noci podezřelý zvuk (vítr třebas shodil květináč na terase), vylekáme se. Tomuto našemu novému rozpoložení se vmžiku přizpůsobí i tělo – spustí stresovou reakci. Rozbuší se nám srdce, stoupne krevní tlak a zrychlí se dýchání... Nebo si zkuste vybavit, kdy jste naposledy dobíhali autobus či tramvaj. Pravděpodobně jste poté nemohli chvíli popadnout dech.

Bušení srdce a lapání po dechu v nestandardních a vypjatých situacích vcelku dobře rozumíme. Nikdy bychom je neonálepkovali jako chybné či zlé. U jiných příznaků, u kterých netušíme, co za situace je mohlo vyvolat – uniká nám tedy jejich příčina –, to však bez rozmyslu děláme. Zmiňme napříkad bolestivé záněty, vysokou horečku, obtěžující alergie či ztvrdlou bulku v prsu.

Kam tím směřuji?

Máme tu kupu příznaků, které jsou za určitých okolností v pořádku, a hafo jiných, jež dle našeho mínění nebo názoru odborníků v bílých pláštích za žádných okolností být „oukej" nemohou. Nepřijde vám to nelogické?

Když Dr. Hamera opustilo po dlouhých letech pevného zdraví jednoho dne ono pomyslné štěstí (byl mu diagnostikován nádor varlat), rozhodl se tomu přijít na kloub. Intenzivní bádání mu ukázalo, že jak jeho rakovina, tak i jiné symptomy mají za úkol nás z biologického hlediska podpořit, potažmo zlepšit naši šanci na přežití.

Žádné zlé příznaky neexistují! Všechno to jsou součásti speciálních „programů“ z dílny matky přírody ušitých na míru.

Dr. Hamer je pojmenoval trefně Smysluplné biologické zvláštní programy.

Jedná se o prastaré reakce těla na změny v našem vnímání a prožívání.

Je tomu tak po tisíce, možná milióny let.

A jako na potvoru se tyto „programy" nedají vypnout. :(

Pokusím se vám to objasnit na příkladu rakoviny prsu.[1]

Když se prsní žláza zvětší, znamená to, že organismus produkuje mateřské mléko. Zná to každá matka. Jestliže se ale domníváte, že je produkce mléka záležitostí jen kojících žen, hluboce se mýlíte. Organismus tento speciální „program“ spouští také tehdy, když se domnívá, že je nutné postarat se lépe o potomka. Jak to myslím?

V přírodě to funguje tak, že laň může své oslabené, nejčastěji zraněné mládě podpořit pouze tím, že mu poskytne více mléka. Takto je naprogramována.

Stejně je ovšem naprogramováno i tělo lidské.

Jde-li o zvířata, není tento koncept zas tak těžké pochopit – v přírodě na supermarkety nenarazíme. V lidském světě to už ale smysl moc nedává. Nejrůznějších krámů s potravinami tu máme přehršel. Proto tuhle reakci organismu považujeme za nepřiměřenou více méně oprávněně. Zvláště když věk ani vlastní děti přitom nehrají roli – bulku si může nahmatat jak zasloužilá matka čtyř dětí, tak žena mladá a bezdětná.

A co konkrétně „program pro rakovinu prsu" aktivuje?

Kdykoliv je toto onemocnění diagnostikováno na základě nějaké bulky v prsu, znamená to, že předtím muselo dojít k situaci, kdy si žena (onemocnět rakovinou prsu mohou však i muži) prožila nadměrný strach o nějakou blízkou osobu.[2] Ponejvíce o potomka. Příčinou bývají nejrůznější patálie dítka – mohlo jej srazit auto, ošklivě kousnout pes nebo u něho třeba lékařský nález odhalil zákeřnou nemoc. Důvody však mohou být i méně tragické.

Biologickým smyslem tělesné změny (bulka značící zvětšení prsní žlázy) je vždy podpora potomka! Snaha pomoci mu prokousat se těžkými časy tím, že pro něho vyprodukujeme více mateřského mléka.

Naštěstí ne ve všech případech vedou nadměrné obavy až k rakovině! Aby se „program“ spustil, musí být splněna přesně definovaná kritéria.

Která to jsou?

Zaprvé musí být spouštěcí situace pro ženu dramatická až šokující. Zadruhé se do ní musí žena dostat zcela neočekávaně a v nevhodnou dobu. Také na ni musí být naprosto nepřipravena. Zatřetí je pak k nastartování „programu“ nutný pocit, že je na TO či v TOM sama.

Zda budou tato kritéria splněna, závisí jen a jen na ženině prožívání!

Každý máme prožívání nastavené individuálně.

Je odvislé od toho, jak jsme vyrůstali, čemu věříme, co jsme si prožili, na našem charakteru / typu, v jakém kulturním prostředí žijeme atp. Zkrátka na všem, co dělá každého člověka jedinečným. A právě to rozhoduje o tom, zda budeme konkrétní situaci vnímat jako šokující, čímž se okamžitě a automaticky spustí odpovídající speciální „program“ (organismus to pro sebe vyhodnotí jako konflikt!).

U běžných reakcí k nastartování Smysluplných biologických zvláštních programů nedochází.

Bohužel, to, do jakých situací se dostaneme a jak na ně budeme reagovat, nelze dopředu naplánovat. :(

A ještě tři malá doplnění:
  Při pátrání po spouštěcí situaci (příčině onemocnění) využívá Germánská nová medicína® jednoho vodítka. Jde o to, jakou funkci ta která tkáň či orgán za normálních okolností má, k čemu slouží. Nápomocné přitom může být právě nahlédnutí do zvířecí říše – viz ona starostlivá laň výše v textu. Dalším příkladem může být pes, který si močením značkuje svůj revír. Ve světě zvířat totiž lze užtečnost, potažmo smysluplnost navýšení nějaké funkce či změny na orgánu odhalit mnohem snadněji.

V přírodě probíhá vše rychle – oslabené zvíře se buď otřepe, uzdraví, anebo prostě pojde. Trvá to minuty, hodiny, dny, maximálně týdny. V našem světě, člověčím, však jednou spuštěné „programy“ běží klidně i řadu měsíců nebo dokonce celá léta. A to může být problematické a vést až k závažným komplikacím. :(

My, lidé, býváme s určitými situacemi konfrontováni mnohdy opakovaně. A proto se u nás „programy“ z dílny matky přírody aktivují o poznání častěji, než je tomu ve světě zvířat.

Přirozeně tu o rakovině prsu nepadlo vše. Nebylo to ani cílem a ani možné. Detailně se ale o tomto „strašákovi" rozepisuji ve velkém eBooku. Rozebírám ho na konkrétních příkladech. Chcete-lí se tedy dozvědět víc, stačí si e-knihu zakoupit. :)