Vysoký krevní tlak a proč s ním (ne)bojovat

Zlom

Do roku 2008 se považoval za normální tlak 100 + věk. Poté byla světovou zdravotnickou organizací WHO stanovena hranice 140.[1] Šmahem pro všechny. Vše výš si dle svědomitých lékařů žádá „terapii“.

Experti mají jasno

Školská medicína rozlišuje mezi primární (esenciální) hypertenzi a hypertenzi sekundární. Příčinou té primární nejsou žádná jiná onemocnění a nejčastěji je diagnostikována ve třetí dekádě života. Trpí jí dokonce 90 % všech pacientů s hypertenzí. Bodejť by také ne, to jsou totiž všichni ti, kteří by podle propočtů platících před rokem 2008 byli ještě v normě. Počítejte se mnou: 100 + 48 (let), 100 + 61 (let)…

Viníci

Z primární hypertenze se obviňují dědičné sklony, dále stres, výživa, kouření, věk[2] (že by?!) a nedostatek pohybu.

U přibližně desetiny pacientů s vysokým krevním tlakem je pak jeho vznik údajně podmíněn jinou nemocí (to je tzv. sekundární hypertenze). Může jít napřklad o onemocnění ledvin, přesněji ledvinové tkáně.[3]

Za vším hledej stres

Stres je obrannou odpovědí na jakoukoli významnou tělesnou či duševní zátěž – „fight or flight,“ útěk nebo útok. Dochází při něm ke zvýšené aktivaci sympatiku, což je ta část vegetativní (autonomní) nervové soustavy, kterou neovládáme vůlí. Mozek vysílá do těla signály, které ho mají na zátěž připravit. Tělo mobilizuje. Aktivuje rezervy a snaží se dostat do svalů a orgánů potřebné živiny a kyslík. Cévy se zužují, svaly jsou napnuté... a ruku v ruce s tím se zyšuje krevní tlak.

Většinou to bývá podmíněno konkrétní situací (momentální stres) a proto tlak vylétne jen krátkodobě: rozčílíte se – tlak vyskočí, uklídníte se – tlak se zase navrátí na původní hodnoty. 

Vyšší krevní tlak mívají rovněž jedinci, kteří nedokážou vypnout, jsou stále natlakováni nebo se něčím dlouhodobě trápí. Jim se může časem chronický stres zásadním způsobem podepsat na zdraví.

Neumíme-li stres zvládat a relaxovat, přestává výše zmíněná obrana těla plnit svou funkci!

Tlak se zvyšuje také po…

šálku silné kávy. Dále po lécích na bázi kortizonu či adrenalinu, po antibiotikách, imunosupresivech nebo po podání chemoterapeutik. 

Měříme-li si tlak v průběhu dne, dosahuje nejvyšších hodnot většinou hned po ránu.

Co říká příbalový leták

Jsme-li ve stresu a do toho navštívíme lékaře, na sto procent to jeho vycvičenému oku, resp. stupnici tlakoměru neunikne.[4] Výsledkem bude s velkou pravděpodobností recepis na některý z mňamózních laboratorních koktejlů. Tyto „oblíbené“ léky na snížení krevního tlaku však mají jako všechna chemická léčiva mnoho vedlejších účinků. Od vcelku bagatelních, např. únavy či kašle, až po ty závažnějšího rázu jako srdeční arytmie či sexuální dysfunkce.

A konečně: vysoký tlak z pohledu „germánské“

Tvrzení školské medicíny, že vysoký krevní tlak je pro srdce a krevní oběh rizikovým faktorem je podle GNM® jak správné, tak chybné.

Správné proto, že lidé trpící hypertenzí bývají infarktem či mrtvicí skutečně postiženi častěji. Chybné pak z toho důvodu, že za to nemůže tlak, ale (zase) stres. 

Jazykem „germánské“ jde o stres doprovázející nějaký aktivní (biologický) konflikt, který vzniká v momentě, který nás zaskočí, vnímáme ho jako dramatický a "to něco" nás natolik vyvede z míry, že si to prožijeme jako šok. Zároveň platí, že na "to" musíme být sami. 

Pro představu: Muž přijde ráno před dům a jeho plechový miláček je fuč. Nebo se vžijte do situace malého klučiny, jenž nenajde pod vánočním stromečkem vytoužené lego a je hořce zklamán.

A proto se první fáze dvoufázových Smysluplných biologických zvláštních programů nazývá někdy fází stresovou (viz také eBook zdarma, str. 9).

Trvale a naprosto nezbytně je krevní tlak zvýšen u programu pro ledviny (ledvinový parenchym).

Příklad:

Petru probudilo vyzvánění telefonu. Volala ji matka, že došlo k tragédii a během dovolené v Turecku se utopil její otec. Mladou ženu zpráva tvrdě zasáhla. Naprosto ji zaskočila. Její otec byl sice už pán v letech, ale zdatný plavec. Na telefonát s matkou zareagovala okamžitě (biologickým) konfliktem týkajícím se tekutin, vody, což je logické – otec se utopil v moři. Adekvátně tomuto prožitku pak její tělo spustilo program pro ledviny. 

Petra nebyla sto náhlý odchod otce zpracovat. Ve stresové fázi trčela několik měsíců. Ulevilo se jí až po schůzce s psychologem, kterého ji doporučila kamarádka. Ten den došlo k vyřešení jejího konfliktu týkajícího se vody a její ledviny se začaly hojit. Navracet do původního stavu.

Podrobně se nekrózou (částečným odumíráním) ledvinové tkáně a následným vznikem cysty zaobírá příspěvek „žáka“ a blízkého přítele Dr. Hamera, Ing. Helmuta Pilhara, který jsem přeložila do češtiny. Přečíst si ho můžete ZDE. Kromě jiného se v něm dozvíte detaily o tom, proč se krevní tlak nejprve zvýšuje a poté zase normalizuje. Vše má své biologické opodstatnění.

Shrnuto podtrženo

Samotný vysoký tlak nepředstavuje žádné velké nebezpečí. Má se to s ním asi tak jako s rozsvícenou kontrolkou tlaku oleje v autě. Rozsvítí-li se tato kontrolka, může být vůz poškozen. Na vině ovšem není ono svítící světýlko, nýbrž nedostatečné mazání motoru.

Jinak se to ovšem má s léky na snížení krevního tlaku. Ty už reálnou hrozbu představují. A z toho důvodu nejsou k dlouhodobému užívání doporučeníhodné.

 K překladu