Pod lupou Ewingův sarkom a osteosarkom

Píše se rok 2010 a Dr. Hamer žádá spřízněného právníka o pomoc při vyřízení žádosti o politický azyl pro ženu s dvanáctiletou dcerou. Do Norska uprchly z Německa. Důvod? Ohrožení dívky na životě. Zvratem bylo odmítnutí diagnostické punkce navržené kvůli podezření na Ewingův sarkom. Z pohledu státu si matka s dcerou dovolily příliš. Náraz byl tvrdý…

K zákroku mělo dojít i proti jejich vůli. Třeba i násilím. Kromě toho hrozilo odebrání opatrovnictví Úřadem pro péči o mládež...

Zní to šíleně? Je to šílené. Přesto je takový postup zcela v souladu se zákonem. A to i u nás.

Léčbu či zákrok smí odmítnout pouze dospělý pacient, který má toto právo (s jistými omezeními) ze zákona. V případě nezletilých tomu tak není. Na vůli rodičů ani nezletilého pacienta se nehledí.

Bez souhlasu zákonného zástupce je nezletilému pacientovi možné poskytnout tzv. neodkladnou péči, a to jde-li o zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví. Platí to také v případě léčby vážné duševní poruchy. Mezi neodkladnou péči patři rovněž veškerá diagnostická vyšetřeni a výkony vedoucí k případnému vyloučeni, nebo potvrzeni zdravotního stavu pacienta.[1]

Nesouhlasíte-li tedy jako rodič s navrhovaným výkonem lékaře, a ten tomu dá štempl neodkladné péče, nemáte na výběr.

Opusťme ale právničinu a zacilme na Ewingův sarkom.

Ewingův sarkom (ES)

Podle školské medicíny jde o druh vzácného zhoubného nádoru kostní dřeně, který se vyskytuje hlavně u dětí a adolescentů a projevuje se bolestí, zduřením a omezením pohybu. Zpočátku může připomínat zánět. Zakládá metastázy a léčí se cytostatiky (chemo), radioterapií, eventuelně resekcí. Nezřídka se volí amputace při postižení končetiny. Vina se dává genetické predispozici a také chromozomální poruše v nádorových buňkách. Prognóza není dobrá. S pětiletým přežitím mezi 55–70 % v případě lokalizovaného, méně než 20 % u metastatického onemocnění. S narůstajícím věkem jsou výsledky konvenční léčby ještě méně příznivé.[2]

Pohled Germánské nové medicíny® na ES je diametrálně odlišný.

„Germánská“ vidí příčinu ve ztrátě či poklesu sebe-hodnoty, resp. kolapsu sebeúcty. Než o jednorázový šokující prožitek ve smyslu DHS (Syndrom Dirka Hamera, kterým se rozumí něco akutního, dramatického, naprosto nečekaného, co jedince zaskočí, a ten je na TO navíc sám) se tu však jedná spíše o setrvalý pokles sebevědomí s vícenásobnými recidivami.

Výsledkem je osteolýza, tedy nadměrné odbourávání kostní hmoty. Vedle ní probíhá rekalcifikace, obnovování obsahu vápníku v kosti za účelem její stabilizace. Proto vypadá histologický výsledek slovy Dr. Hamera často takto: „Kvůli vápníku (kalusu) není nic vidět.“

V případě nezletilé dívky z Německa, jež utekla s matkou do Norska, stačily podle odborného názoru Dr. Hamera k návratu do původního stavu, tedy kýženého uzdravení,  dva měsíce (6-8 týdnů) v klidu za předpokladu, že nedojde k propíchnutí okostice. (Konflikt byl aktivní maximálně jeden měsíc.)[3]

Punkci považoval Dr. Hamer za zbytečný a nezodpovědný krok, ba zločinné jednání.

Zkušenosti totiž říkají, že se otvor v okostici (periostu) po punkci pro ES neuzavírá. Navíc je kostní tkáň pod vysokým tlakem (existuje tu vnitřní otok[4], díky kterému vypadá kost nafouklá), v důsledku čehož vytéká přes otevřenou okostici z kosti kalus. Výsledkem je tzv. osteosarkom.[5]

Osteosarkom

Pro konvenční medicínu další nechtěný symptom, resp. agresivní zhoubný nádor.

Z pohledu GNM® žádná zlomyslnost přírody, nýbrž užitečný biologický proces – podpůrný proces pro destabilizovanou kost.

Osteosarkom si můžeme představit jako manžetu připomínající mozol. Něco jako „poloviční kost“. A příroda to vymyslela vskutku úžasně – místo aby kalus vytékal jen tak „někam“, je organismem veden kruhově kolem kosti. Výsledkem je smysluplná kruhová stabilizace kosti.

Dr. Hamer tvrdil, že až 90 % všech osteosarkomů, možná i více, je způsobeno iatrogenně – zásahem či intervencí lékaře, a to v negativním smyslu.

K objasnění situace – zda se jedná, či nejedná o ES – považoval Dr. Hamer za dostačující rentgen a psychologický nález. Je-li totiž podávána chemoterapie, hojení se na mnoho měsíců stopne. Poté začne kalus nanovo prosakovat a vnější osteosarkom se ještě zvětší.

A co jsou metastázy v daném kontextu?

Téměř vždy se u pacienta rozvine rakovina plic – vytvoří se plicní uzlíky, které mainstreamoví lékaři označují za metastáze. Jenže metastáze jako takové neexistují. Dr. Hamer vybádal, že se pokaždé jedná o „novou rakovinu“ s jiným příběhem (jiný šokující prožitek jako příčina aktivace speciálního biologického programu organismu, kterým se tělo adaptuje na novou, nečekaně vzniklou situaci).

Z pohledu GNM® jsou ony uzlíky v plicích „jenom“ známkou přítomného strachu ze smrti. Kdo by také nepanikařil a nebál se o svůj život, je-li mu sdělena, byť třeba šetrně, diagnóza „rakoviny kostí“? To by přeci porazilo i fyzicky zdatného a sebevědomého dospěláka, natož malé dítě!

Shrnuto podtrženo

Sarkomy jsou v zásadě zcela neškodné výrůstky pojivové tkáně. Jejich účelem je opravit mechanické poranění, defekt, zlomeninu kosti apod. pomocí vazivové jizvy nebo „mozolu“. Obecným cílem je kompenzovat vadu substance, a tím celek opět zfunkčnit. Z hlediska vývojové historie patří všechny tzv. sarkomy do střední zárodečné vrstvy a představují jakousi jednotku.

Kromě toho jsou sarkomy kostí a sarkomy dalších pojivových tkání (chrupavek, vazů a šlach) už hojivými procesy následujícími po vyřešení konfliktu zhroucené sebe-hodnoty.

Dodatek

Mainstreamovými médii nedávno zahýbal příběh o malém Vilíkovi, který prohrál svůj boj s rakovinou. Diagnostikován mu byl právě Ewingův sarkom. Odvíjel by se chlapcův příběh jinak, kdyby byla ochota podívat se na jeho trápení optikou „germánské“, tedy naslouchat bio-logice těla?

A tady je další příběh. O zlém osteosarkomu, kterého neporazilo ani deset operací, ani dvacet čtyři cyklů chemoterapie.