S léky se to má...

Symbolizují léky pokrok, jak je nám předkládáno? Víme, jak působí? Jen lokálně? A co mozek? Je z toho vynechán? 

Mám pro vás pár překvapivých odpovědí...

Ve skutečnosti – odhlédneme-li od narkotik (v lékařství se využívá například morfin) – existují pouze tzv. SYMPATOMIMETIKA a PARASYMPATOMIMETIKA.

Ty první stimulují sympatikus (sympatický nervový systém), tedy ZESILUJÍ STRES.

Ty druhé posilují činnost parasympatických nervů (parasympatiku), zejména desátého nervu, tzv. bloudivého (latinsky nervus vagus), a PODPORUJÍ REGENERACI ORGANISMU. Jeho zotavování.

SYMPATOMIMETIKA

Většina tradičních léků se řadí mezi sympatomimetika. Jde o antibiotika (např. penicilin), léky obsahující kortizon, hydrokortizon, adrenalin, noradrenalin, kofein aj.[1]

Můžeme je užívat s mírou v případech, kdy chceme zmírnit efekt hojivé fáze[2], resp. „nemoci“ – např. zredukovat otok. Jejich nadměrné užití však může přivodit komplikace.

Na zmírnění bolesti jsou nejvhodnější prostředky obsahující paracetamol, protože nemají tolik vedlejších účinků. Podobně jsou na tom léky s kyselinou acetylsalicylovou (aspirin, například).

Na opačném pólu vhodnosti pak stojí léky obsahující morfin, Ten představuje nejsilnější sympatikotonikum a jeho vedlejší účinky jsou až děsivé. Mimo jiné ochromuje střeva a rychle na něm vzniká závislost. Jeho podání často znamená počátek konce…

PARASYMPATOMIMETIKA

Do skupiny parasympatomimetik patří všechny uklidňující a tišící prostředky, např. sedativa, protikřečové léky, léky na spaní apod.

Co z toho všeho vyplývá?

Podáním léku je ve skutečnosti možné pouze ovlivnit průběh jednotlivých fází!

1. fáze

Podáme-li v první fázi (sympatikotonní, stresové), s aktivním konfliktem, LÉK PODPORUJÍCÍ ČINNOST SYMPATIKU (např. kortizon či aspirin), bude tato fáze probíhat intenzivněji.

Užívá-li pacient ve fázi stresu LÉK STIMULUJÍCÍ PARASYMPATIKUS, medikament tuto fázi naopak ztlumí.[3]

2. fáze

LÉK PODPORUJÍCÍ ČINNOST SYMPATIKU symptomy druhé fáze (parasympatikotonní, hojivé) sice „přidusí“ (obtíže se zmírní, uleví se nám od bolesti), avšak regenerace se prodlouží. Úplně přeskočit tuto fázi za pomoci medikamentů nelze! A ani by to nebylo smysluplné, protože by se „neopravilo“ to, co je „opravit“ třeba.

Stimulujeme-li sympatikus během druhé, hojivé fáze příliš, mohou nastat KOMPLIKACE: Organismus se může přeladit zpátky do první, sympatikotonní fáze. Tím se probíhající „oprava“ (hojení) zastaví a „probudí se“ k životu znovu symptomy první, stresové fáze. Kromě toho přibude další „masa“ konfliktu – začne „bobtnat“. Fáze opravy se v takovém případě rozběhne opět až v momentě, kdy podaný lék přestane účinkovat. A to od začátku. Dodáme-li tělu tentýž lék opětovně, bude se celá situace opakovat… Toto je jedna z možností, jak se může určitý stav proměnit v chronický.

LÉK STIMULUJÍCÍ PARASYMPATIKUS, vagotonii (název odvozen od nervu vagu), může příznaky doprovázející druhou fázi na jistou dobu sice zhoršit, avšak celkově se doba „opravy“, regenerace, resp. návratu do původního stavu zkrátí.

Máme-li tedy bolesti – třebas nás bolí rameno –, můžeme se rozhodnout, zda bolest vydržíme a trpět budeme kratší dobu, nebo ji za pomoci prášků zmírníme, ale celý proces se protáhne.

Kapitolou samou o sobě jsou pak cytostatika používaná pro protinádorovou léčbu.  

CYTOSTATIKA

Asi vás nepřekvapí, že chemoterapie v souladu s principy GNM® není. Dr. Hamer tuto pseudo-léčbu přirovnával k vymýtání ďábla ve středověku:

Prodávat ji jako terapii je pravděpodobně ten největší podvod v celé medicíně – dodnes. Tomu, kdo vymyslel, že se bude toto trýznění zvát léčbou, by měl být vybudován pomník v pekle!

V podstatě jde o „ošetření“ buněčnými jedy. Už to hovoří samo za sebe. Útoky proti tkáním a nejrůznější komplikace jsou pravidlem.

Z pohledu „germánské“ cytostatika buď posilují stávající sympatikotonii (první fáze s aktivním konfliktem, stres), čímž v podstatě dochází k povzbuzování růstu nádorů, anebo blokují hojivé procesy druhé fáze (regenerace, návrat do normálu) – mezi jednotlivými dávkami se organismus pokouší o doléčení, jenže každá další „runda“ tento jeho pokus znovu zmaří.…[4]  

ZÁVĚR

GNM® nezakazuje podávání léků ani léky úplně nezavrhuje, jak je jí občas podsouváno. V situaci, kdy hrozí člověku smrt, považuje podání léku dokonce za nezbytné. Díky výzkumu Dr. Hamera je však jasné JAKÝ lék a KDY má smysl nasadit.

Veškeré léky, jež jsou při symptomatické léčbě účinné, by měly být používány pro dobra pacienta, a sice podle kritéria, zda by je lékař použil i u své vlastní manželky. (Dr. Hamer)