Horečka – zlo, nebo dobro? 2.
V "jedničce" jsme do problematiky horečky jemně vpluli. Ve "dvojce" nás proud zanese o pořádný kus dál. Ráda bych vás totiž seznámila s textem z pera Christiana Joswiga, pilného šiřitele poznatků o biologických zákonitostech zastřešených pojmem Germánská nová medicína®. Christian tu s námi bohužel už není. Zemřel před lety ve věku 54 let. Jeho článek je však stále
dohledatelný na webové stránce Informationsdienst Jowig v rubrice „Neue Medizin“. Jde o překlad první části. Jak jsem koupila, tak prodávám.
Horečky se není třeba bát
(Autor: Christian Joswig)
„Normální“ teplota lidského těla je asi 36 až 37 °C. Při vyšších hodnotách se mluví o zvýšené teplotě a horečce. Za vysokou horečku se považuje tělesná teplota přesahující 39 °C. Ve školské medicíně sice nepanuje jednotný názor, často se v ní však hovoří o tom, že by se měla horečka snižovat v případech, kdy vystoupá nad 40 °C nebo přetrvává delší dobu a jedince silně vysiluje.
Nauka o výživě
Abychom si fenomén horečky vysvětlili, musíme začít zeširoka a podívat se na okolnosti látkové výměny a také téma výživy (ostatně dosti zajímavé).
Konvenční nauka o výživě zná jenom chybné rozdělení „ živin" na bílkoviny, tuky a sacharidy, k čemuž jako takový malý přívěsek přidává minerály a stopové prvky. Ve skutečnosti však mají zásobování lidského těla na starosti čtyři skupiny živých molekul. Jde o aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny, vitamíny a enzymy. Aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny a vitamíny přitom představují stavební látky, enzymy potom nástroje. V energeticky náročném procesu, během něhož z látek jednodušších vznikají látky složitější (anabolismus[1]), vytvářejí enzymy z ostatních tří skupin molekul všechno, co lidské tělo potřebuje. Během opačných procesů, při nichž naopak z látek složitějších vznikají látky jednodušší (katabolismus[2]), pak enzymy rozkládají a odbourávají vše to, co má být z těla vyloučeno.
Z aminokyselin, základních kamenů, se skládají bílkoviny (proteiny). Minerály a stopové prvky existují ve všech čtyřech živých molekulách (aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny, vitamíny a enzymy). Jsou „součástkami“, samostatně se vůbec nevyskytují.
Jediná molekula svalové bílkoviny se skládá až ze 40 tisíc aminokyselinových stavebních kamenů. Optimální výživu pro tělo nepředstavuje maso ze zvířat, ale aminokyseliny ze syrové rostlinné stravy.
Aby se v lidském těle mohlo něco využít k výstavbě, musí být toto něco živé, musí to žít. A co dělá onen rozdíl mezi živým a mrtvým? Všechno, co žije, obsahuje světlo! Všechny molekuly ve všech živých tvorech, resp. všech živých organismech obsahují fotony, elementární částečky světla. Veškerá hmota je životaschopná, pokud je schopna uchovávat světlo. A co je světlo? Světlo je: energie, informace, řád a vědomí!
Latinské slovo vegetus znamená: vitální, živý, čilý,
plný života.
Proto neznamená „v e g e t a r i á n s k ý“ nic jiného, než že je něco živé. Potraviny jsou vegetariánské tehdy, pokud jsou živé, tedy obsahují světlo. Pak
jsou to „Lebensmittel“, prostředky k životu… (Německé
slovo „die Lebensmittel“ – s Leben = život, e Mittel = prostředky –, se
překládá do češtiny obvykle jako potraviny / potrava. Pozn. překl.) Existují
potraviny, které jsou živé, protože jejich molekuly obsahují světlo. To platí především
pro rostlinnou syrovou stravu. Kvalita syrové rostlinné stravy vychází z vnitřní zdravosti a z toho, že molekuly uchovávají velmi mnoho
světla. V budoucnu bude třeba ještě hodně vykonat pro to, aby se získaly
zpět staré druhy (rostlin) a zlepšila se kvalita půdy. Zde je nejvýznamnějším
pomocníkem žížala, neboť produkuje humus, černé zlato.
Oproti tomu je všechno, co bylo ohříváno, pasterizováno, vařeno, pečeno, smaženo, zmrazeno, prošlo mikrovlnkou nebo bylo jinak denaturováno, zbaveno světla a tím pádem je to mrtvé. Látky, které přijímáme s jídlem do těla a které jsou mrtvé, jsou v těle opatřeny světlem. Tělo je oživuje, aby mohly být začleněny do živého buněčného útvaru. Světlo pro tyto účely poskytují tělesné buňky. A to stojí tělo v celkové bilanci energii.
„Lebensmittel“ (prostředky k životu) jsou ve srovnání s tím živé. Nesou si s sebou vlastní energii pro proces přeměny a trávení v rámci látkové výměny, a to ve formě světla. Energeticky jsou na tom asi jako plně natankované auto. Ve formě hroznového cukru (glukózy) je také v ovoci uložena čistá životní energie. Hroznový cukr je totiž světlo schované ve vodě a uhlíku. Krví je hroznový cukr transportován do každého místa v těle a tam spálen za pomoci kyslíku. Voda, která se přitom uvolní, je použita k odvedení a vyloučení nahromaděných balastních látek, nejrůznějších zbytků a odpadu; oxid uhličitý je vydechnut; takto se dostanou fotony do všech buněk, navýší se životní energie, zlepší se řád a zvýší se informovanost o tomto řádu a také vzroste vědomí. (Nemá to však nic společného s hroznovým cukrem, který si můžeme koupit ve formě tabletek nebo prášku v obchodě. To jsou čisté chemikálie, uměle vyrobené a mrtvé. Tělo je samozřejmě dokáže více či méně snadno opatřit světlem a tím pádem oživit. No a to je potom ten efekt, který pozorujeme v souvislosti se zlepšením našeho zdraví.)
Vidíme úzkou spojitost s ekonomickou stránkou věci. Slunce
svítí zadarmo. Rostliny rostou zdarma. Ukládají světlo Slunce (fotony) do
plodů, ovoce a zeleniny bez jakýchkoliv mzdových a jiných nákladů. Stačí
natáhnout ruku a zralé plody si natrhat. Copak ale vlastní každý půdu s ovocnými
stromy, keři s nejrůznějšími bobulemi a zeleninovými záhony? Může se snad každý
stravovat přirozeně a nic za to neplatit? Pro období, kdy v našich
zeměpisných šířkách nenajdeme na stromech nic zralého, je potřeba si vytvořit
dostatečné zásoby. To je vědění našich předků, které se ještě částečně předává
v jižních oblastech Německa. Kdo to ale dneska ještě takto má? Lidé nemají
na takové věci vůbec čas. Musí chodit do fabriky nebo kanceláře a pracovat,
resp. vydělávat peníze. Tento scénář můžeme rozšiřovat donekonečna...
Proč ale existuje horečka?
Enzymy nevykazují stejnou aktivitu při každé teplotě. Nejaktivnější jsou
při 42 °C.
A existují situace, kdy tělo musí v krátké době zmetabolizovat velké množství látek.
Když se tělo dostane do hojivé fáze[3] po proběhlé „nemoci“[4], tedy když je potřeba v co nejkratší době namnožit dostatek mikrobů[5], odbourat odumřelé buňky nádoru (za pomoci tuberkulózních baktérií) nebo vyspravit tkáň v místě vředu (za pomoci takzvaných virů), potom, odpovídajíc dané situaci, zvyšuje tělo teplotu směrem k optimální provozní hodnotě pro činnost enzymů. A z tohoto důvodu pak má člověk horečku.
Kdo si například ještě vzpomíná, když jako dítě nebo dospívající vypil své první kafe a následně mu bylo horko, tak to byla rovněž situace, kdy se do těla dostaly látky, které musely zase co nejrychleji ven. Aby takováto metabolická činnost odbourávání a vylučování mohla proběhnout, musejí enzymy opravdu máknout, a proto dochází ke zvýšení tělesné teploty. Dostane-li se jakýkoliv jed do těla, je tělo v situaci, kdy musí tento jed co možná nejrychleji vyloučit, na což však není v dané chvíli připraveno. Právě proto pak zpravidla dochází ke zvýšení teploty, protože enzymy musí pracovat rychle a na plné obrátky. Typickým příkladem je kousnutí zmijí nebo očkování.
Pro velmi mnoho dalších situací, kdy je nutné, aby v krátké době proběhla zvýšená látková výměna, jsou potřeba znalosti o Germánské NOVÉ MEDICÍNĚ®. Ta existuje teprve od roku 1980. Má-li člověk tyto znalosti, potom ví, že polovina z toho, co školská medicína označuje jako „nemoci“, jsou ve skutečnosti hojivé procesy. K nejproslulejším z nich patří tuberkulóza, leukémie a žloutenka jakož i takzvané infekční a dětské nemoci, kupříkladu příušnice. Pokaždé jde o situace, kdy je nutné v co nejkratší době zvládnout zvýšenou látkovou výměnu.
Zjednodušený průběh tzv. nemoci (jazykem GNM® Smysluplného biologického zvláštního programu):
Ve druhé části nám Christian vše vysvětlí na konkrétním příkladě. Prozradím vám, že půjde o rakovinu plic.
Pokračování ZDE.
Poznámka 1: Uvedený graf není totožný s grafem v německém textu, je zjednodušený a je z mé vlastní dílny.
Poznámka 2: Pokud vám některé odstavce nedávaly smysl, je to tím, že jste se ještě neseznámili s biologickými přírodními zákony, které Dr. Hamer, autor systému GNM®, odpozoroval od samotné matky přírody. V takovém případě si TU stáhněte můj mini-eBook zdarma. Chcete-li se dozvědět o Germánské nové medicíně® víc, můžete si ZDE zakoupit eBook velký.
[1] Podstatou
anabolismu jsou syntetické reakce, které vyžadují přísun energie a živin.
[2] Podstatou katabolismu jsou rozkladné reakce, které vedou k uvolnění energie.
[3] Z hlediska
dvoufázovosti všech Smysluplných biologických zvláštních programů jde o DRUHOU FÁZI, ve které probíhá "oprava", resp. se vše navrací do původního stavu. Je to možné proto, že jsme si svůj konflikt už vyřešili.
[4] Z hlediska
dvoufázovosti všech Smysluplných biologických zvláštních programů jde o PRVNÍ FÁZI, která se vyznačuje změnami v tkáních a na orgánech, popřípadě omezením / zvýšením tělesných funkcí. Příčinu změn je potřeba vždy hledat v našem vnitřním prožitku / prožívání
nějaké situace, která nás totálně zaskočila, kterou jsme vnímali jako velice dramatickou a šokující,
byli jsme na ni sami a nedokázali jsme ji ihned zpracovat. Pro tělo pak jde o biologický konflikt. Proto se přepíná z normálního režimu do režimu vyhrazeného pro "katastrofy". Paradoxně se však v této první fázi cítíme subjektivně většinou dobře. „Nemocní“ si připadáme až ve fází
druhé, hojivé, kdy registrujeme nejrůznější symptomy (bolest, horečku apod.). - K tomu více v poznámce č 3.
Z důvodu výše řečeného bych já osobně slovo „nemoci“ na tomto místě nepoužila. Je to lehce matoucí.
[5] Škodlivost
mikrobů je mylný a překonaný názor školské medicíny. Vyvrátil ho výzkum Dr. Hamera. Funkce
mikroorganismů je podobná té, jakou mají hasiči při likvidaci požáru.