GNM® – reprodukovatelný fenomén

Školská medicína si zakládá na tom, že je medicínou založenou na důkazech (Evidence-based medicine). Jak ale naložit se zjištěním, že v oblasti biomedicínského výzkumu se výsledky stovek publikovaných studií nedaří zopakovat? Přitom reprodukovatelnost se vedle objektivnosti, kritičnosti a kontroly řadí k základním znakům vědy. Má-li se výsledek výzkumu prohlásit za vědecký fakt, musí ho potvrdit opakované testy. A stejných výsledků je třeba dobrat se nehledě na místo a tým, který test provádí. Jenže to, zdá se, bývávalo. O replikační krizi (nedostatečné reprodukovatelnosti) nejen v medicíně se hovoří již od roku 2000.

Germánská nová medicína® si je, pokud jde o reprodukovatelnost, jistá v kramflecích. Přesvědčit se o tom můžete ostatně sami. Předkládám vám vyjádření Dr. Hamera právě k tématu opakovatelnosti. (Původní text v němčině ZDE.) Jestliže se v „germánské“ zatím neorientujete, doporučuji vám neopomenout vysvětlivky pod čarou.

Reprodukovatelnost Germánské nové medicíny®

U případů, které bychom chtěli reprodukovat podle biologických zákonitostí Germánské nové medicíny®, je věc v zásadě velmi jednoduchá:

Existují 3 úrovně (psychika, mozek, orgány), které probíhají synchronně, a máme 2 fáze „nemoci“ (fázi aktivního konfliktu a – pokud dojde k jeho vyřešení – fázi hojení). Komě toho tu je fáze normality předcházející fázi aktivního konfliktu, která se vyznačuje sympatikotonií, a fáze renormalizace (návratu do normality), jež nastupuje po vyřešení konfliktu a dokončené vagotonické[1] fázi hojení.[2]

Kromě 4 fází na každé ze 3 úrovní máme navíc 3 výrazné body (DHS = syndrom Dirka Hamera, CL = moment vyřešení konfliktu a tzv. epileptickou krizi)[3], opět na 3 úrovních. Tedy 21 kritérií (4x3 + 3x3), z nichž každé můžeme zkoumat jednotlivě, podle 5 biologických zákonů.

Protože 5 biologických zákonitostí dohromady obsahuje nejméně 6 kritérií, včetně kritéria histologického, cerebrálně topografického, orgánově topografického, kritéria zabarvení konfliktu a kritéria mikrobiálního, dojdeme – pokud můžeme pečlivě zkoumat všechny 3 úrovně – ke 126 (21x6) ověřitelným a reprodukovatelným faktům pro jeden případ.

To, že by pouze jeden jediný případ  prokázal těchto 126 reprodukovatelných skutečností náhodně, je velmi nepravděpodobné, protože je to vždy další nejlepší z milionů možných případů.

Jestliže však pacient trpí dvěma nemocemi, které třeba probíhají zčásti paralelně nebo následují po sobě, pak je součet reprodukovatelných faktů již 252 (2x126). Pravděpodobnost se ale zvyšuje na téměř astronomické hodnoty!

Dalším mimořádně důležitým kritériem, které vstupuje do výpočtu, je předurčenost lokalizace Hamerových ložisek v mozku[4]. To znamená, že relé (ovládací bod) – jedno z několika set možných relé – je stanoveno předem. A toto relé – v případě nemoci zvané Hamerovo ložisko (Hamerscher Herd) – musí mít  přesně tu podobu, která odpovídá příslušné fázi. Pravděpodobnost pouhého jednoho případu dosahuje mimořádně vysokých čísel. Ve většině případů však pacienti trpí několika druhy rakoviny nebo ochrnutí, cukrovkou apod. a pro každou z těchto nemocí musí být opět splněna všechna kritéria...!