Jaký příběh vypráví osteoporóza

  
Ke „germánské" existuje jedna skvělá příručka. Za mne asi ten nejucelenější materiál, jaký se na německém knižním trhu k tématu kdy objevil.[1] Přitom je dobře srozumitelný i pro laiky. V bichli je opravdu radost listovat. I díky podrobnému rejstříku, který hledání výrazně usnadňuje. Kdo četl můj velký eBook, ví, že se na tuto „encyklopedii“ poměrně často odvolávám. Dnes vám z ní předkládám příběh, který hezky osvětluje příčinu osteoporózy. Plné pochopení vyžaduje alespoň základní znalosti Hamerovy GNM®. Při čtení si prosím všímejte časového rámce.

PŘÍBĚH

Anně (jméno se v původním textu neobjevuje, pozn. autorky), pravačce, byla ve věku 47 let v rámci preventivní prohlídky, jejíž součástí bylo i vyšetření měřící kvalitu kostní tkáně, překvapivě zjištěna „manifestní osteoporóza“ (srpen 1999).[2] Proč překvapivě?

Lékař jí naordinoval léky.

Přestože je Anna začala záhy brát (bisfosfonáty), hodnoty se zhoršovaly (do září 2002).

Čím si Anna v daném období procházela?

V inkriminované době byla nešťastná v práci. To ale bylo podružné. Hlavním důvodem pro vznik konfliktu zapřičiňujícího úbytek kostní hmoty byla její jediná dcera, která se odstěhovala před časem z domu a nato matce sdělila, že poletí do Austrálie, protože tam dostala zajímavou pracovní nabídku. Pro matku, která ji vychovávala sama, to byla rána. Nepobrala to a její organismus na to zareagoval konfliktem „ztráta sebe-hodnoty“ s obsahem (emočním nábojem) „TO NEZVLÁDNU“.

Adekvátně k obsahu konfliktu byly postiženy obě kyčle. Právě na nich a krčku stehenní kosti se totiž (biologický) konflikt „ztráta sebe-hodnoty“ o obsahu „něco nemohu ustát / vydržet / zvládnout“ manifestuje.

Na podzim 2002 seděla Anna sama doma a přemítala o smyslu svého života bez dcery, když tu k ní přišla myšlenka, že by si mohla vzít ve škole roční volno[3] a odcestovat za dcerou... Tento nápad se jí po vyřízení potřebných formalit podařilo nakonec zrealizovat... Léky na osteoporózu si ale s sebou nevzala. Vždyť ji stejně nepomáhaly...

Čas strávený u protinožců (do června 2004) byl Anniným nejkrásnějším obdobím v životě, jak se později sama vyjádřila. Hrála s dcerou tenis, plavala, slunila se... Bolesti v kříži, které ji doma pravidelně sužovaly, zde ustaly. (Téměř nepřetržité bolesti v kříži jsou příznakem chronického stavu – tzv. uvázlého konfliktu „ztráta sebe-hodnoty“.)

Po návratu domů zašla Anna na kontrolu. Výsledek byl naprosto nečekaný – hodnoty byly nad hranicí osteoporózy! Podle lékařů byla opět zdravá!

Jak je to možné?

K „vyléčení“, bez medikamentů (!), došlo v době, kdy byla Anna v Austrálii. Shledání s milovanou dcerou bylo důvodem pro to, aby konflikt přestal být aktivní. (Zajímavé je, že hodnota naměřená na pravém krčku stehenní kosti byla o něco vyšší než hodnota u krčku levého. Odpovídá to tomu, že se konflikt týkal dcery, jelikož levá strana je u praváků stranou pro „matku / dítě“).

V září nastoupila Anna znovu do práce. Tím pro ni ovšem začal „ten nejhorší školní rok" – byla opět bez dcery a mlhavý podzim tomu vůbec nepřidával... Konflikt se tak vrátil (recidiva)...

Annin špatný duševní stav odrážely samozřejmě i nově naměřené hodnoty. Osteoporóza byla zpět. A jestě silnější než dřív...

K obratu došlo až v zimě (2004/2005). Jednak se do Evropy natrvalo vrátila Annina dcera, jednak se zlepšila atmosféra ve škole. Svůj podíl na tom však měla i změna myšlení – Anna se začala dívat na svět pozitivněji... Navíc se v té době seznámila s Hamerovou Germánskou novou medicínou®, což ji pomáhalo lépe snášet bolesti.

Během následujících let se Annin stav postupně zlepšoval. Kosti regenerovaly. Dokládala to pravidelná kontrolní měření.

TEORIE

Osteoporóza z pohledu školské medicíny

Osteoporózou se rozumí řídnutí kostí. Jde o chronické onemocnění kostry, kdy úbytek kostní hmoty a poruchy stavby kosti vedou ke zvýšené křehkosti kostí, což následně zvyšuje riziko zlomenin. K těm může dojít dokonce i bez předchozího úrazu. Třeba jen při malé zátěži kosti. Nejčastěji bývá postižen kyčelní kloub, dále oblast zápěstí a páteř (hrudní a bederní obratle).

Podle školské medicíny může za osteoporózu nedostatek vápníku, vitaminu D a pohlavních hormonů jakož i zvýšené odbourávání kostní tkáně při nedostatku fyzické zátěže.

Osteoporózou jsou v první řadě ohroženy ženy po přechodu. Dle oficiální medicíny až polovina žen ve věku nad 50 let utrpí zlomeninu právě v důsledku této nemoci. Riziko hrozí také osobám s nízkou tělesnou hmotností a malou fyzickou zátěží. Postiženi mohou být dále kuřáci, konzumenti nadměrného množství alkoholu, lidé s rodinným výskytem osteoporózy nebo jedinci užívající pravidelně některé léky, např. glukokortikoidy. V neposlední řadě pak může osteoporóza zavítat i k těm, kdo trpí určitým chronickým onemocněním.

Vše se to děje navzdory tomu, že je kostní tkáň čtyřikrát pevnější než beton a její odolnost vůči zátěži se vyrovná hliníku!

Moc to do příběhu odvyprávěného výše nezapadá, že?

Co říká k osteoporóze „germánská"

Podle Germánské nové medicíny® může za úbytek kostní hmoty, díky kterému kosti slábnou a jsou náchylné ke zlomeninám, déletrvající, více či méně generalizovaný konflikt „ztráty či výrazného poklesu sebe-hodnoty“.

Příklad jsme si uvedli výše.

Podobně jako zareagovala Anna na rozhodnutí dcery, může zareagovat muž na nedobrovolný odchod do penze. Prožije-li si to jako šok a má-li pocit „teď patřím do starého železa“, může to u něho nastartovat právě úbytek kostní hmoty, tedy osteoporózu.

A ještě jeden příklad: Zkuste se vžít do ženy, které odešlo z domu poslední dítko, a ona se cítí najednou neužitečná.

U generalizovaného konfliktu „ztráty sebe-hodnoty“ to většinou odnáší páteř. Je to proto, že představuje osovou strukturu těla a drží tělo pohromadě. Postiženy však mohou být i jiné kosti, jak nám ukázal úvodní příběh. Vše to závisí na konkrétním obsahu traumatizujícího prožitku.

K úbytku kostních buněk dochází vždy v první fázi, kdy je konflikt aktivní (= doba, kdy byla Anna bez dcery).

Nejsme-li schopni si svůj konflikt vyřešit a ten tak trvá dlouho, může to vést až k rozsáhlé osteolýze skeletu. (Riziko spontánní fraktury tu tedy skutečně existuje! V tom mají lékaři a lékařky školské medicíny pravdu.)

Dojde-li k vyřešení konfliktu – a je jedno jakým způsobem (Anna se například shledala s dcerou, což změnilo její vnímání sebe sama, pocit "to neustojím" byl rázem ten tam) –, započne opačný vývoj: Kostní tkáň se začne obnovovat.

Jak to vypadá?

Navenek dochází k divokému, ve skutečnosti však zcela organizovanému bujení, kdy se vytváří tzv. kalus (svalek), což je tkáň, na jejímž základě se posléze vyvíjí nová kost. (Pozor: V počáteční fázi je riziko spontánních zlomenin stále ještě hodně vysoké!)

Proces obnovy kosti se nazývá odborně rekalcifikace. Lidově tomu říkáme „látání děr“. :)

Bohužel, je doprovázen otokem kostní tkáně a bolestmi kvůli napínání okostice.

To, že to bolí, a někdy jako čert, je samozřejmě velmi nepříjemné. Jenže bolest zde má svůj smysl.  Spočívá v tom, že nás nutí k tomu, abychom postiženou tkáň (část kostry) nechali v klidu a zbytečně ji nezatěžovali. (Nezapomínejme, že ke zlomenině vede obykle zatěžování kosti.)

Pozitivní zprávou je, že ve výsledku – na samém konci hojení – je postižená kost tvrdší a stabilnější než dřív!

A ještě poznámka na konec: Ten, kdo se na příchod fáze „opravy“, resp. regeneraci kostní tkáně připraví, bude případnou bolest snášet mnohem lépe. :)