Čeká nás brzká změna paradigmatu v medicíně?

Než si na tuto otázku odpovíme, vezmu vás na krátký výlet – podíváme se spolu na dost učeně znějící pojem paradigma.

Zavítáme-li na stránky Wikipedie, zjistíme, že je tento výraz v nejobecnějším významu možno chápat jako synonymum pro vzor, příklad či model. V další rovině je pak paradigma (z řeckého παράδειγμα parádeigma) obecně přijímané schéma, vzorec myšlení, či (znovu) model.

Dále se z této encyklopedie dozvíme, že daný pojem definoval jako první Thomas Samuel Kuhn – americký filozof, fyzik a teoretik vědy. Došlo k tomu v 2. polovině 20. století a jeho dílo se jmenovalo Struktura vědeckých revolucí..

Zúžíme-li úhel pohledu a zaměříme-li se na oblast vědy – jde nám přeci o medicínu a ta zve sama sebe vědou –, znamená paradigma základní pojetí určité disciplíny. To má prominentní postavení, je považováno za vzorové a je sdíleno převážnou většinou vědců v dané historické etapě.

Paradigma rovněž vymezuje to, co má být zkoumáno. Mimo to stanovuje, s jakými přístupy, pomocí jakých metod, podle jakých pravidel a za dodržení jakých konvencí má zkoumání probíhat.

A tady narážíme na PRVNÍ PROBLÉM: Paradigma umožňuje klást otázky jenom určitým způsobem a předem taktéž vytyčuje oblast, kde je vůbec možné pátrat po odpovědích. Shánět je „o něco více vpravo či nahoře“ není de facto dovoleno. ☹

Ale zpět k teorii.

„Vynálezce“ paradigmatu, T. S. Kuhn, zavedl pro vědu a výzkum, které se provozují v období nadvlády určitého paradigmatu, dva termíny – normální věda a normální výzkum.

Normální věda je dle Kuhnova chápání vědou, jež zpravidla nepřináší žádné nové informace, ale pouze „se zdokonaluje a prohlubuje prostor uplatnění paradigmatu."

Pakliže se během normálního výzkumu objeví výsledky, které danému paradigmatu neodpovídají, není možné jich využít a ani je uvést do nějakých souvislostí. Jsou považovány za chybu konkrétního vědce, popřípadě skupiny vědců. Rozhodně se nepokládají za důkaz nedokonalosti aktuálního paradigmatu.

Ke změně dochází až v momentě, kdy se takových odchylek objeví víc. Tehdy se jimi vědci chtě nechtě už zabývat musí. Odchylky se stávají anomáliemi. A jestllže se nakupí, přichází na řadu potřeba změny teorie – dochází k tzv. krizi paradigmatu.

Co z toho vyplývá?

Že paradigmata ve vědě jsou dočasná. Časem se sami vyčerpají a nahradí je paradigmata nová.

Podle T. S. Kuhna probíhá tato náhrada obvykle radikálním obratem, pro který zavedl speciální pojem vědecká revoluce. Ta probíhá tak, že si několik souběžných paradigmat nejdříve konkuruje a potom jedno z nich zvítězí a nahradí to staré.

A tady se objevuje PROBLÉM ČÍSLO DVA: V praxi řada paradigmat i po faktickém překonání nadále přežívá. Sice už dost „zapáchají“, přesto se však zuby nehty drží při životě.

Proč se to děje?

Je to prosté (ale ne omluvitelné): V době normální vědy si vědci často existenci paradigmatu ani sami neuvědomují. Považují ho totiž za pravdivý (a jediný správný) obraz okolního světa.

Kuhnovo pojetí revolucí ve vědě bývá někdy kritizováno. Podle odlišně smýšlejících teoretiků se změny paradigmat nedějí ve skocích, jak tvrdil Kuhn, ale vyžadují jistou přípravu, kdy se lidé na změnu krok za krokem připravují. Tato výtka je však bezpředmětná, neboť toho si byl vědom i sám Kuhn. Říkal, že i když probíhají vědecké revoluce poměrně náhle, navenek to tak nevypadá, protože "většina vědců a laiků obvykle svůj obraz o tvořivé vědecké aktivitě získává z nějakého autoritativního pramene, který systematicky zastírá – částečně z vážných funkčních důvodů – existenci a význam vědeckých revolucí."[1]

A jsme rázem u DALŠÍHO PROBLÉMU: Tenhle nešvar začíná už na základních školách. Žákům a později též studentům středních a vysokých škol jsou v učebnicích předkládány hotové informace, což vytváří mylný dojem, že „takhle to prostě je“. Omyly a odbočky se v učebních materiálech nepřipouštějí. To, co se učí, je vydáváno za vrchol vědění. Jenže kontinuální vývoj ve vědě, aby člověk pohledal…

Kontury současného paradigmatu medicíny

Když se po paradigmatu medicíny začneme pídit, narazíme na tzv. BIO-PSYCHO-SOCIO-SPIRITUÁLNÍ PARADIGMA MEDICÍNY. Podle něho se na pacienta a jeho chorobu pohlíží jako na „výslednici působení biologických, psychologických a sociálních faktorů“. Dané paradigma „je dále rozvíjeno tím, že se explicitně zmiňují faktory ekologické, které lze pokládat za biologické faktory, a faktory spirituální, které lze ovšem jen obtížně odlišit od faktorů psychologických“.

À propos – to vůbec nezní špatně, že? Jen je škoda, že se tímhle paradigmatem lékaři a lékařky až na výjimky neřídí. Je jen „papírové“.

Jinak se medicíně přisuzují hlavně biologické kořeny. Je tomu ale ve skutečnosti opravdu tak?

Protože se jako nelékařka nacházím na dost tenkém ledě, nebudu se osobně pouštět do dalších úvah na toto téma. Prostor dostane autor Germánské nové medicíny®, jenž lékařem byl, a to par excellence.

Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer došel na základě řádného vědeckého výzkumu k závěru, že tomu tak není! A předložil světu vlastní teorii. Tu lze již oprávněně nazvat bio-logickým systémem. Avšak potázal se se zlou. Stal se personou non grata. ☹

V tomto bodě by mnohý lékař otočil, stáhnul by se a začal by opět sekat latinu. Ne tak Dr. Hamer. I přes dobře rozjetou kariéru si dál stál za svým výzkumem… A to ho stálo nejen licenci lékaře.

I když Dr. Hamer u odborné veřejnosti nepochodil, začaly se jeho poznatky lavinovitě šířit. Stovkám jedinců je tak dnes známo, že s nemocemi se to má jinak, než jak se učí na lékařských fakultách. Na zdravotní potíže (své i svých blízkých) pohlížejí novou optikou – jako na smysluplné procesy, u kterých je možné dopátrat se prvotní příčiny. 

Dokonce se mezi nimi najde i pár prohlédnuvších lékařů. Většinu z nich však svírají obavy, a proto podle systému bazírujícím na skutečných přírodních zákonech oficiálně nepracují. Hrozil by jim totiž kromě jiného s velkou pravděpodobností zákaz činnosti obdobně, jako se to stalo samotnému objeviteli.

Čeká nás brzká změna paradigmatu v medicíně?

Osobně si to nemyslím. Doba ještě nenazrála. Je to ale mé velké přání.

I když je anomálie objevená Dr. Hamerem zásadní a v medicíně téměř vše prostupující, k tomu, aby se ledy hnuly a došlo k revoluci a následně změně paradigmatu, je třeba odvahy a „neposlušnosti“ větší skupiny lidí.

Terminologií T. S. Kuhna: V tomto momentě již není třeba vícero odchylek a kupy anomálií.

Krize paradigmatu už probublává. Dere se podobně jako žhavé magma k povrchu. Výbuch zatím sice nehrozí, je to ale jen otázka času…

Kdo chce mít náskok a dobře se připravit, může. Informace jsou dostupné.

P.S.: Pokud by někdo namítal, že k posunu v medicíně již dochází – o jedné mediálně přetřásané změně paradigmatu se lze dočíst například ZDE, je spojena s americkou herečkou Angelinou Jolie – je třeba uvést, že takovýto typ změn jsem na mysli neměla.