1) Psychika (Co se dotyčnému přihodilo?)
V GNM® se všechno točí kolem našich nejniternějších
prožitků.
Ty jsou totiž dle zjištění Dr. Hamera prapočátkem
veškerých nám známých nemocí
(vyjma otravy, zranění a chorob z nedostatku důležitých
živin).
Nejde však o ledasjaké prožitky.
Tyto prožitky...
- jsou
z našeho pohledu dramatické a šokující,
- nemohli
jsme se na ně předem připravit,
- nečekali jsme je,
- vyhodily nás z vnitřní rovnováhy – takzvaně nás
vykolejily,
- prožili jsme si je v osamocení (jde jen a jen o
naše prožitky).
Dále je charakterizuje to, že při nich nejsme schopni
přiměřené reakce. Nejsme s to jednat.
Prožitky tohoto druhu mají dopad na naše
myšlení.
Naše myšlenky začínají ihned kroužit jen a jen kolem té jediné, pro naši
duši zraňující situace.
Mentálně se tak snažíme co nejrychleji nalézt řešení
„problému“...
To, že jsme v „něčem myšlenkově lapeni“, lze poznat mimo
jiné i podle toho,
že ztratíme chuť k jídlu, máme potíže s usínáním, náš
spánek není takový, jaký by měl být,
naše ruce a nohy jsou studené, tlak a pulz máme mírně
zvýšený.
De facto se jedná o klasické příznaky stresu.
Pozor: Ne
každý problém, kterým se ve své hlavě začneme zaobírat, je spouštěčem pozdější
choroby!
Chceme-li odhalit, jaký konkrétní
prožitek stál na začátku, tedy byl příčinou jistého onemocnění,
stačí se proměnit v Sherlocka Holmese. :) Pátrat ve své minulosti můžeme buď sami
(jsme-li dobře obeznámeni se systémem GNM®), nebo s pomocí
„průvodce".
2) Mozek
Mozek bývá považován za nejdůležitější orgán.
(Tento názor je
již překonaný. Vědci přišli na to, že důležitější roli hraje srdce. Rozepsala jsem se o tom v tomto blogu.)
Z pohledu
GNM® je důležité, že mozek řídí jednotlivé tkáně a orgány, potažmo funkce,
což lze prokázat pomocí výpočetní (počítačové) tomografie (CéTé).
Dr. Hamer
objevil, že prožitky
splňující všechny výše vyjmenované charakteristiky, resp. podmínky,
zanechávají v mozku svou stopu. Jakýsi
viditelný otisk.
Ten můžeme zachytit a zobrazit pomocí zmíněné techniky CT.
(Jak takový otisk vypadá a jak se mění v průběhu času, popisuji ve
velkém eBooku).
A teď to podstatné:
Mezi šokujícím prožitkem (strach, úlek,
hnus apod.) a stopou zanechanou v mozku,
existuje SOUVISLOST.
Prostě není náhoda, kde otisk vznikne.
3) Orgán (Jaké má dotyčný jedinec symptomy?)
Šokující prožitky mají vliv nejen na naši psychiku
(nucené přemýšlení) a mozek (otisk prožitého),
ale skrz kompjůtr (mozek) ovlivňují i naše tkáně,
orgány a nejrůznější tělesné funkce.
Na úrovni orgánu se adekvátně k druhu prožitku
rozbíhají vždy určité změny.
Ty často dříve nebo později registrujeme jako nepříjemné symptomy nějakého
onemocnění.
Tak jako existuje souvislost mezi prožitkem (strach, úlek, hnus apod.) a zasaženou částí v mozku
(stopa/otisk), existuje i SOUVISLOST mezi prožitkem a
postiženým orgánem.
I ony si navzájem odpovídají.
To samé lze tvrdit také o vztahu mezi otiskem prožitku v
mozku a orgánem zapojeným do „hry“.
Vše probíhá v dokonalém souladu.
Synchronně.
Ztratím-li nečekaně někoho mému srdci blízkého, zareaguje
na to jiná část mozku a jiný orgán,
než když mě vyvedou z míry něčí slova, která nebudu s to spolknout a/nebo strávit.
-----------------
Schematicky si to můžeme znázornit takto:
šokující prožitek >>>
>>> otisk (stopa) prožitého v mozku >>>
>>> změny na příslušném orgánu.
-----------------
To, že všechny tři úrovně (psychika – mozek – orgán)
„vykládají“ o stejné věci, skýtá možnost ověření!
-----------------