Osobní zkušenost č. 2
Jak mi málem
explodovalo břicho
Mám neteř. Tedy
dvě, ale příběh, který vám chci vyprávět, se týká jen té starší z nich. Ostatně,
odehrál se, když o příchodu její sestřičky na tento svět neměl nikdo z nás
ještě ani potuchy.
Tu a tam u nás
Klárka přespí. V babiččině posteli, kde na pár hodin vystřídá dědu. Tentokrát však přišla s tím, že chce spinkat u mne. Proč ne? kývla
jsem, i když jsem si byla vědoma, že v moji posteli spala do té doby jen jednou.
Když v sobotu dorazila, ještě jsme si spolu chvilku hrály. Brzy ale
na ní byla znát únava. Zavelela jsem proto „Odchod do koupelny!“ Klárka
nereptala, vyčistila si zoubky a já jí na její výslovné přání opláchla ještě nožky
ve vaně. Zbývalo jen hupsnout do pyžamka… Následně jsme daly dobrou
noc babičce a dědovi a stoupaly ruku v ruce do prvního patra. Tam jsme si
zalezly pod peřinu, natěšené, jaké dobrodružství spolu zažijeme...
Klárka
ustlala v rohu svým dvěma panenkám a já se pustila do předčítání
vybrané knížky. Více než tři krátké bajky jsem však nestihla. Klára
sebou
začala házet a točit se po posteli jak vrtule, zlobíc se, že nemůže
usnout. Zaboha
ne a ne najít tu správnou polohu…. A její nervozita se stupňovala.
Dokonce vylifrovala
panenky z postele s vysvětlením, že jí překážejí. Neměla jsem
s tím problém… Když ale začala hlasitě naříkat a křičet, že chce do své
vlastní
postýlky, znervózněla jsem i já. Vysvětlila
jsem jí, že to není možné, ale že jí zkusím dát jinou peřinu a taky
otevřu okno, že to třeba pomůže. Na chvilku to zabralo. Jenže pak začal
cirkus
nanovo... Nakonec jsem ji musela vzít do náruče a začít ji konejšit.
Zprvu se mou
bojovala, ale jakmile si položila hlavu na mé rameno, uklidnila se.
Dohodly
jsme se, že ji snesu dolů a uložím do babiččiny postele, na kterou je
zvyklá.
Než
jsem ji tam šoupla, pochodila jsem s ní ještě pár minut po obýváku. Netrvalo
dlouho a slyšela jsem, jak pravidelně oddechuje. Uložila jsem ji do postele, přikryla
peřinou až po bradu a… oddechla si.
O
vteřinu později mi prolétlo hlavou: Ježíš, panenky! Schody jsem brala po
dvou, co kdyby se po Lucince a Áje začala Klárka přeci jen shánět… V půli cesty
jsem ucítila v břiše křeče. Vmžiku jsem byla nadmutá jak nafukovací
balónek… Proč? nechápala jsem. V kuchyni jsem si uvařila fenyklový čaj a sesula se do křesla. Naštěstí to
břicho brzy vzdalo a noc proběhla bez sebemenších obtíží.
Vysvětlení
Pátrání
po jedinci, kterého během života ani jednou netrápilo nadmuté břicho
(přežranost nyní opomíjím), by se nejspíš podobalo hledání jehly v kupce
sena. Tuhle obtíž zná asi každý. Podle školské
medicíny je střevní plynatost (odborně meteorismus) stav, při kterém se
v zažívacím traktu tvoří nadměrné množství plynů. Příčinu vidí lékaři buď v
nevhodném složení stravy, nebo střevní bakteriální flóry. Připouští také intoleranci
některých potravin. Souvislost mezi plynatostí
a konzumovanou stravou, potažmo střevní florou nepopírá ani Germánská nová
medicína®. V takovém případě to ovšem s pěticí jejích zákonů nemá vůbec
nic společného. Konzumuje-li totiž někdo nadýmavé potraviny ve zvýšené míře, měl by s možnými nepříjemnostmi už dopředu počítat.
GNM® vstupuje do
hry až v momentě, kdy je plynatost možno označit za součást Smysluplného
biologického zvláštního programu, který se zaktivoval v důsledku nějakého
šokujícího prožitku. (Nálož informací k těmto programům na vás čeká ve velkém eBooku, ochutnávku najdete ZDE.)
V mém případě jím byl „konflikt uvázlého sousta“ ve střevě. Jak to chápat?
Pokud přijmeme
špatně stravitelné či zhola nestravitelné reálné sousto, musí s tím
naše tělo něco udělat – buď ho vyvrhne hned zpět (my ho vyblinkáme), nebo ho rychle
protáhne střevem, anebo ho ve střevech nechá ležet delší dobu. V tom
případě mu to však bude trvat déle, než ho protáhne celým klubkem střev. Tento
pohled je plně v souladu i s mainstreamovou medicínou. Z pohledu Germanische
Neue Medizin® je ale podstatné, že organismus nerozlišuje mezi soustem reálným
(kouskem pizzy, například) a soustem virtuálním. V obou
případech totiž reaguje stejně – jako kdyby přijalo sousto skutečné: Produkuje
trávicí šťávy, pohybuje střevy atp. A to může být doprovázeno – de facto se
jedná o podporu – také procesy vyvolávajícími plynatost. Podle Dr. Hamera
pomáhají střevní plyny střeva roztáhnout, aby se usazené „sousto“ mohlo
posunout dál. Pod virtuálním soustem
se rozumí nějaká těžce stravitelná nepříjemnost či mrzutost, popřípadě
nestravitelná informace.
A
jak do toho zapadá má story? Ono
obtížně stravitelné „sousto“ pro mě představoval naprosto nečekaný vývoj situace
s ukládáním neteře ke spánku. Totálně mě to zaskočilo, chcete-li, šokovalo. Cítila
jsem se bezradná. Neměla jsem ánung, jak z té šlamastiky ven… A proto mi přispěchalo
na pomoc mé vlastní tělo! Všechno
se to odehrálo velice rychle – jakmile Klárka usnula, ztratil problém s
nestravitelným „soustem“ na své aktuálnosti. A proto tělu stačilo jen krátké nadmutí.
Prkotina,
to nestálo ani za řeč, namítl by možná leckdo z vás. Rozumím tomu.
Opravdu jsem nebyla řádně nemocná... Jenže já vám chtěla na tomto svém
příběhu ukázat, že Germánská nová
medicína® dokáže vysvětlit i takovéto chvilkové zdravotní patálie! No
není to úžasné?