Alergie na kočičí srst

Pavel byl od dětství alergický na kočičí srst. V místnostech, kde se pohybovaly kočky, a při kontaktu s kočkami ho vždy začaly svědit oči. Ty navíc zčervenaly a slzely. Dále ho škrábalo v krku a musel smrkat/kýchat. Také ho vždy mírně svědilo v místě, kde se ho kočka dotkla.

Bylo zřejmé, že se musel během dětství dostat do situace, kdy si prožil vizuální odloučení, tedy ztratil někoho nedobrovolně z dohledu: buď mohl sám přijít o vlastní kočku, nebo se mohlo ono odloučení odehrát v přítomnosti nějaké kočky/koček. A muselo ho to stresovat, neboť toto nebezpečí nebyl schopen včas vycítit/zavětřit.

Pátrání po příčině nebylo snadné, ale vcelku brzy se ukázala jasná stopa: když bylo Pavlovi asi 12 let, trvávil část léta s rodiči na farmě, kde jedna z koček zrovna porodila koťata. Pavel kočky miloval a moc si přál, aby si mohl vzít jedno kotě domů...

Když byla dovolená u konce, byl si jistý, že si bude moci vzít jedno koťátko s sebou. Přišel však šok: rodiče rozhodli, že si domů žádné nevezme... Pavla to velmi zasáhlo. Prožil si naprosto nečekaně vizuální odloučení (ztrátu kontaktu). Kočky a kočičí srst se staly tzv. kolejemi. Z tohoto důvodu reagoval od té doby na přítomnost jakýchkoliv koček spuštěním stresové reakce – „zvláštního programu" pro spojivky a nosní sliznici.

Zajímavé na tomto případu bylo, že Pavlova přítelkyně měla sama kočku, která za nimi však kvůli Pavlově alergii nesměla – to se změnilo až po čase…

Níže Pavel popisuje vlastními slovy, jak k vyřešení svého trápení s alergií dospěl:

Při prvním pokusu to klaplo asi tak na 98 %, takže jsem si vybudoval jisté pozitivní mentální nastavení... Potom jsem šel k rodičům přítelkyně, pohladil jejich kočku a skončil s chomáčem chlupů v ruce. Ty jsem si následně přitiskl na obličej... Normálně bych okamžitě reagoval záchvatem, jinými slovy, oči by mi ihned zrudly a všude bych se škrábal, protože by mě nejspíše svědilo celé tělo… Jenže teď se nic nestalo, jen jsem cítil něco na rtech… Říkal jsem si: „Páni, to je šílené – tak intenzivní... nemožné, to nemůže být pravda."… Od té doby uběhl už téměř měsíc a půl, kočku jsme si vzali s přítelkyní domů a máme dokonce i druhou kočku. S novou kočkou se problém vrátil – popsal bych to jako malé „zemětřesení příznaků“, které se mi podařilo za pomoci naučeného vědomého postupu zklidnit… Opravdu je to skvělé! Je to velmi příjemný pocit vědět, že můžete držet kočku v náručí, starat se o ni, hladit ji, hrát si s ní, já nevím co, aniž byste potom leželi na podlaze a špatně se vám dýchalo... Fakt je to úžasné! ... Sám jsem už tento kurz doporučil spoustě lidí a řada z nich, ti, kteří mě dobře znají, nemohli uvěřit, že jsem se alergie na kočičí srst definitivně zbavil. Říkali: „OK, no tak to je super!"… Taky chápu, že když mě lidé neznají a nic o mém příběhu neví, že to pro ně je možná nepochopitelné a nechtějí tomu zkrátka uvěřit – ale ti, kteří patří do okruhu mých přátel, ti to opravdu považovali za úžasné. Kromě toho je i zajímalo, jak to s řešením alergií funguje.

Zdroj (Fall 9)